| | Kouřimě) a vedle ní na severní straně ves Horní Jelčany: 1295 Mladota de Jedlchan, RB. II, 725; 1388 Joh. pleb. in Kbel, avunculus Proczkonis, clientis de Jedlczan, LEr. XII, 28; 1394 Proczko de Gedliczan — v Jedličanech, RT. I, 555; 1436 Aleš Kráva z Jedlčan, AČ. 3/513; 1508 Jiří z JelČan, AČ. 18/441; 1513 Rat. z Javora a na Jelčanech, AČ. 18/548; 1519 D. na Jedlčanech, AČ. 21/109; 1615 Veronyka Talackova z Žitenic na Chotouchově a Jelčanech, Rozvrž, sb. 29; 1654 Jilczany (pan. Chotouchov), BR. 15/442; 1787 Gut Hrádek: Jeltschan von 19 N., Schaller VI, 233; 1843 Gut Chotauchow: Jeltschan (Gelčan) 1 St. wnw. von Hrádek, Dorf von 27 H. mit 167 E. — es wird in Oberund Nieder-Jeltschan abgetheilt, Sommer XI, 52.
Původní jm. Jedlěany — ves jedlčanů, t. j. lidí, kteří se usadili v jedlkách, t. j. na těch místech stály dříve jedličky. Ze souhláskové skupiny -dlě- zaniklo d, srov. selka m. sedlka!
Jelec, sam. na levém břehu vltavském u vsi Zbonína 13 km jv. od Mirovic: 1840
Hft Warwaschau: Zbonin Dorf dazu
die Einschicht Gelletz 3/g St. nö., 2 Nrn, Sommer VIII, 35.
Tato samota má jméno po svém tehdejším obyvateli. Jeho příjm. Jelec vzniklo z app. jelec, -Ice 'ryba toho jména', sic. i pol. jelec (Geb. Sl. stč. 624). To příjmení se vyskytovalo již v 15. stol.: 1417 Margarethae Jelczowa, TomZ. n. 318; 1419 Margarethae rel. Gelczonissae, t.; též v demin. tvaru: 1481 Jacobi (pannitonsoris) dicti Gelczek, TomZ. st. 126.
1. Jeleč, Geltschhäuseln, myslivna a několik stavení na jz. svahu hory Sedla, dříve zvané Jeleč (na rak. voj. mapě Geltsch 725 m) (m. o. Mladé) 6 km záp. od Úšťku: 1590 Albrecht Žichovec z Duban a na Drahobuzi prodal Petrovi Kostomlatskému z Vřesovic na Byčkovicích dva lidi osedlé slově pod Gelczem, díl vrchu slově Gelecz s lesy v těch mezích, jak dělí od gruntův liběšických, DZ. 167 L 5 n.; 1787 Hft Ploschkowitz: Klokocž und Keltsch sämtlich von 13 N., Schaller V, 304; 1833 Geltschhäusel (ICelts) 1 St. nö. von Ploschkowitz am Fuße des GeltschBerges, Dörfchen von 9 H. mit 49 E.,
Sommer I, 351; úř. 1854 Geltschhäuser, 1886 Geltschhäuseln.
Odtud 3 km sv. leží pod sv. svahem Malého Sedla (Klein Geltsch 541 m) víska (2.) Jeleč {lázně), Geltschbad, část Levína, jež vznikla až ke konci 19. stol.: 1895 Ktš. 699 n. Levín město — nedaleko v údolí železité lázně Gelčberk, Ktš. 297 Gelčberk, Geltschbad (Geltschberg), lázně, 3 d. 13 N. (m. o. Levín, okr. Úštěk) — lázně leží uprostřed lesů.
Obě tyto osady dostaly jméno hory, na jejímž svahu leží. Ta se i v češtině jmenovala prvotně Jeleč: 1588 až pod Gelecz, DZ. 69 A 5; 1590 v. v.; 1669 Gelcz v urb. liběšickém; 1720 Göltsch mons, Müller.
Jm. Jeleč vzniklo přivlastň. příponou -jb z příjm. Jelec (v. před. jm.) a znamenalo původně 'Jelcův', t. vrch.
Jelemek (lid. ten Jelemek, v Jelemku, do Jelemka), ves 4 km jv. od Prachatic: 1379 villa U Gilemca 2 ss. ad castr. Helfenburch, U. Rož. 40; 1458 U Jelemka, AČ. 21/319; 1460 platy v Nebahově a v Jelemku, Sedl. ze schw. A. v Třeboni; 1468 Gelemek, AČ. 7/310; 1603 Jelemek, AČ. 22/353; 1720 Jelenko, Müller; 1790 Gelenko, Schaller III, 91; 1840 Gelenko oder Gelenka (Jelenka), Sommer VIII, 397; úř. 1854 Jelenky (Jelemka), 1872 Jelenka, 1886 Jelemky, 1904 Jelemka auch Jelenky.
Původní tvar tohoto MJ. byl Jilmek, gen. Jilemka a ten vznikl ze stejného appell., jež bylo demin. k jilem, -lma, Ulme, stsl. ilbnrb ulmus (Geb. Sl. stč. 649). Když se slabika -le- ustálila (Jilemek), první slabika se s ní spodobila (Jelemek). — V některých dokladech vidíme změnu mk > nk (srov. han. senka < sem-ka, zanknót < zamk-, v. Trávn. HMČ. 171) a pak bylo jméno spojováno nejspíše s příjm. Jelen.
Jelence (lid. Jelence, na Jelencích, z Jelenců, jeleneckej), ves 10½ km vých. od Příbramě: 1653 Lažiany (kraj Podbrdský), BR. 20/72; 1788 Hft Dobržisch: Jelenetz (Gelenecz) oder Lažan von 18 N., Schaller VIII, 141; 1849 Jelenetz (Gelenecz) 2¾ St. s. von Dobřisch, Dorf von 27 H. mit 188 E., Sommer XVI, 233.
Tato ves měla v 17. a 18. stol. jm. Lažany (v. t.). Ale to jméno bylo zatlačeno jménem Jelenec. To bylo vlastně příjmení
| |